trosečník

Plavu mořem, oceánem nostalgie.

Na jazyku, jako zvrácené trny,
mi raší slaná beznaděj
a v průniku s vlnami
se potápím do hlubin zamyšlení.

Proč Tvá bílá paže,

ó nymfo, panno z oceli,
nesešle mi prám Tvé vášně,
a nezachytí, co jsme ztratili?

skrývající se cizinec

Demon's Flute

He opened his eyes and stared into darkness. His hands traced the cold stones of the floor and his fingers clenched upon remnants of his yesterday's dinner. He picked up a skull from the ground and sniffed at it. It smelled of dirt and food. Terrible hunger was creeping through his entrails. So he clapped his hands and suddenly there was light obliterating the darkness of the cave. The demon clapped his hands for a second time and the cold stone floor suddenly covered with carpets and cushions. Low tables appeared with exotic fruit and sparkling wine set upon them. He stepped up to his throne of bones, from its seat he took his magnificent silver flute and sat down. He lifted the instrument to his lips and began to play. Wonderful tones sprang out of it, interlacing and twirling in a strange rhythm. They materialised in the air and fell into the cushions as shining pearls. He didn’t play for long when a visitor stepped into the light. A young boy came into the cave and stared at both the player and his instrument. The demon stopped the music and the young man asked him:
"Who are you and why have you stopped playing?"
"I am Death and this is my lure," answered the demon. "Oh, but how thirsty I am! Give me a drink and I will go on with my tune!"
"I would give you a drink, sir, but what shall I give you? Should I quench your thirst with some of your wine?"
"Oh no, my dear! The vessel from which I drink is human heart and the crimson wine that flows from it is your red blood. Give me a drink and I will play!"
"You ask for a lot, sir, but your music enthralled me." So the young man held out his arm and the demon had his drink. He then took his flute and played. He played for a long time and the music was beautiful. Its tones dripped as red rubies to the ground.
But suddenly the demon stopped his music and cried: "Oh, how hungry I am now! Feed me and I will go on with my tune!"
"I would feed you, sir, but what shall I give you?  May it be some fruit of your tables?"
"Oh no, my dear! The table from which I eat is human body and the bread set upon it is your flesh. Feed me and I will play!"
"You ask for a lot, sir, but your music benumbed me." So the young man bared his breast and the demon, tearing his way inside, swallowed his heart. He then took his flute and played. He played for a long time and the music was beautiful. Its tones intertwined liked a cluster of serpents and perched on the cushions as colourful butterflies.
Suddenly the demon stopped his music and looked at the boy. He was ghastly pale and shiver took hold of his body. But the demon didn't mind that and cried at the top of his voice:
"Oh, I am so tired now! Put me up and I will go on with my tune!"
"I would, but how can I put you up, sir?" asked the young man. "My hands are trembling and my legs got weak. Don't you have enough cushions to lay down and have a rest?"
"Oh no, my dear! The bed in which I lay is the grave and my pillow is your skull. Put me up and I will play!"
"You ask for a lot, sir, but your music made me very tired too." So he held up his neck, the demon tore his head off and the boy’s dead body fell to the ground.
The demon clapped his hands and the cushions and the tables disappeared. He clapped for a second time and the light died away. The Death stretched on the bare ground, put the boy’s skull under his head and played into the dark. He played for a long time and his music was beautiful. He played until his flute sleepily fell out of his tired fingers.

buddha dreams thoth

Démonova Flétna

Otevřel oči a zamžikal do tmy. Zašátral kolem sebe rukama a nahmatal ostatky své včerejší večeře. Zvedl ze země lebku a přičichl k ní. Voněla hlínou a jídlem. Měl ukrutný hlad. Zatleskal, odkudsi se vynořilo světlo a zalilo tmavou jeskyni. Tleskl podruhé a země se pokryla koberci a poduškami. Objevily se nízké stoly a na nich ovoce a víno. Přistoupil ke svému kostěnému trůnu, vzal z jeho sedátka  nádhernou stříbrnou flétnu a pohodlně se usadil. Pozvedl ji ke svým rtům a začal hrát. Do ticha vytryskly tóny, které se navzájem proplétaly a kroutily v podivném rytmu. Zhmotňovaly se ve vzduchu a padaly v podobě perel na podušky. Nemusel hrát dlouho a už tu byla návštěva. Hoch vstoupil do jeskyně a fascinovaně hleděl na hráče i jeho nástroj. Ten přestal hrát a mladík k němu přistoupil.
"Kdo jsi a proč jsi přestal hrát?" zeptal se ho udiveně.
"Jsem Smrt a toto je moje vábnička," odvětil démon."Ach, jakou mám ale žízeň! Napoj mě a budu hrát!"
"Napojil bych, ale čím? Nemáš tu dost vína, abys utišil svou žízeň?"
"Číší je mi lidské srdce a rudým vínem, které z něj tryská, je Tvá šaraltová krev. Napoj mě a budu hrát!"
"Žádáš mnoho, pane, ale tvá hudba mi učarovala!" Mladík nastavil paži a démon se napil. Uchopil flétnu a hrál. Hrál dlouho a krásně. Tóny kanuly v podobě rubínů k zemi.
Tu však přestal hrát a zvolal: "Ach, jsem nyní tak hladový! Nakrm mě a budu hrát!"
"Nakrmil bych, pane, ale čím? Nemáš tu dost ovoce na svých stolech, abys zahnal hlad?"
"Stolem je mi lidské tělo a tvé maso je můj chléb. Nakrm mě a budu hrát!"
"Žádáš mnoho, pane, ale tvá hudba mě omámila!" A nastavil svou hruď, démon ji rozerval a pozřel jeho srdce. Pak opět začal hrát na svou flétnu. Hrál dlouho a krásně. Tóny se proplétaly jako klubko hadů a usedaly  v podobě motýlů do podušek.
Tu však přestal hrát a pohlédl na mladíka. Ten byl sinalý a bledý a jeho tělo ovládl třas. Démon toho však  nedbal a zvolal: "Ach, jsem nyní tak unaven! Ulož mě k spánku a budu hrát!"
"Jak tě mohu uložit, pane? Mé ruce se třesou a nohy mi zeslábly. Nemáš dost podušek, abys ulehl a odpočinul si?"
"Postelí je mi hrob a poduškou tvá lebka. Ulož mě k spánku a budu hrát!"
"Žádáš mnoho, pane, ale z tvé hudby jsem také velmi unaven." I nastavil  mladík krk, démon utrhl jeho kudrnatou hlavu a tělo se sesunulo bezvládně k zemi. Smrt tleskl a zmizely podušky a stoly. Tleskl podruhé a zhaslo světlo. Uložil se na zem, pod hlavu si vtiskl vlasatou lebku a do tmy hrál. Hrál dlouho a krásně, hrál, dokud mu flétna ospale nevyklouzla z unavených prstů.

autoportrét mého otce

loutkoherec

Vyschly slzy a vyschl smích.
Prostřední syn byl otráven.
Shořely všechny sny.

Tvá ramena se netřesou:
jen sedíš, zíráš před sebe,
prázdný a vyprázdněný.

Loutka ze dřeva,
drátky z oceli.

Rozpůlím jablko
a půlku Ti ho podám.

A pak sedím s loutkou
v šedé místnosti bez oken,
bez pohnutí.